RODINA A OBČAN:
CHOV PSŮ, KOČEK A KONÍ

Pokud si zvíře kupujete, tedy platíte za něj, jedná se o kupní smlouvu, ať je to na papíře (písemná smlouva) nebo je to smlouva ústní. Písemná kupní smlouva má řadu výhod - snadno se prokáže, co bylo ve smlouvě dohodnuto. Ve smlouvě musí být uvedeno, o jaké zvíře se jedná, kdo jsou jeho rodiče. Zejména, pokud chcete zvíře využívat dále do chovu nebo s ním chodit na výstavy, hodí se vědět maximum, a mít ve smlouvě podchyceno, že je zvíře zdravé, a že byli také jeho rodiče vyšetřeni na genetické nemoci. Ve smlouvě může být uvedena i záruka na kvalitu zvířete. Pokud jde o psy a kočky, je vyhláškou stanoven minimální věk, kdy lze štěňata a koťata prodávat. Hříbata lze prodávat až po odstavení. Je proto důležité vědět, kdy se zvíře narodilo. Jde o život vašeho budoucího parťáka, i o váš, zda koupíte přesně to zvíře, které jste si vysnili. Nepodceňujte rizika pochybné koupě a vždy sepište kupní smlouvu po konzultaci s právníkem. Vyplatí se to.

U zvířat se můžeme setkat se spoluvlastnictvím zvířete stejně, jako se setkáváme s tím, že mají lidé společně třeba dům nebo auto. Spoluvlastnické vztahy jsou obecně upraveny v občanském zákoníku, ale u zvířat je to trochu specifické. I v tomto případě doporučujeme sepsat písemnou smlouvu, která upraví vzájemná pravidla, například hrazení nákladů spojených s uchovněním a zápisem do plemenné knihy, výstavami, zkouškami, nebo třeba kdo hradí náklady veterinární péče. Pokud je zvíře zdravé, jde všechno hladce, ale veterinární péče může pěkně lézt do peněz - víc než porada u advokáta! V případě, že jde o zvířata v chovu (pod dohledem chovatelských stanic a organizací), doporučuji upravit, kdo je vlastníkem mláďat. Pokud není ve smlouvě o mláďatech nic, pak jsou vlastníky mláďat také napůl vlastníci samice (feny, kočky nebo kobyly). U samců ve spoluvlastnictví, pokud je sjednán poplatek za krytí nebo za připuštění, opět by se tento výdělek měl dělit mezi spoluvlastníky. U nás není zvykem sepisovat smlouvu, natož se o ní radit s právníkem, ale vztahy v chovu jsou natolik složité, že konzultace má význam.

V případě chovu psů s průkazem původu je nutné mít registrovanou chovatelskou stanici u Českomoravské kynologické unie. Všechna narozená štěňata se pak zapsují na tuto chovatelskou stanici. Pokud chovatel chce využít k chovu fenu, která není jeho, musí to být na základě písemné smlouvy o zapůjčení feny do chovu. Písemná smlouva se dokládá Plemenné knize Českého kynologického svazu. Jinak to ani nejde, leda by se jednalo o psy bez průkazu původu a tedy bez záruky exteriérových i povahových vlastností daného plemene. Smlouva by měla řešit také vlastnictví štěňat. Pokud ve smlouvě o pronájmu feny do chovu není nic uvedeno, narozená štěňata jsou majetkem majitele feny (i když zapsaná jsou na chovatelskou stanici toho, kdo si fenu do chovu půjčil). Smlouva by měla obsahovat také finanční vyrovnání za zapůjčení feny, minimálně pokud jde o náklady na veterinární péči o fenu v souvislosti s porodem. Velmi doporučuji smlouvu o pronájmu feny do chovu konzultovat s advokátem znalým problematiky. Volně stažitelné smlouvy (ani ta na stránkách ČKS) řadu otázek vůbec neřeší.

Smlouva o krytí bývá velmi často ústní. Hlavním bodem je cena krytí (zda je to “za skok” nebo za každé narozené štěně, nebo kombinovaně). Každý chovatelský klub má trochu jiné zvyklosti, někde je zvykem platit při krytí, jinde až po narození štěňat a zápisu do Plemenné knihy ČKS. Rozhodně je vhodné se dohodnout předem - mezi majitelem chovné feny a chovného psa, a předejít sporům a placení advokáta. Dohodněte si nejen kdy se bude platit, ale také kolik. Důležitou otázkou je také situace, kdy fena nezabřezne. Zda se v tom případě platba za krytí vrátí, nebo zda dojde k opakovanému spojení bez další platby, nebo zda se prostě platí za každé krytí, ať to dopadne jakkoli. Pokud nechcete sepisovat smlouvu, jako právník mohu majiteli psa doporučit zapsat základní rysy domluvy do Knihy krytí a nechat záznam podepsat majitelem nebo nájemcem feny.

Pokud došlo k napadení psa jiným psem, může v důsledku souboje dojít ke zranění psa, v horším případě k úmrtí psa. Platí, že za škodu či za zranění jiného je vždy odpovědný majitel psa. Odpovědnost majitele psa obecně je zákonem nastavena velmi přísně. Zákony jsou v tomto ohledu již několik let k majitelům zvířat vstřícnější, zvíře se již nepovažuje za věc, ale za smysly nadaného tvora. Při zranění nebo usmrcení psa jiným psem může majitel zraněného psa po majiteli útočícího psa požadovat úhradu nákladů. V případě poranění psa má majitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů na veterinární péči o zraněné zvíře. V určitých případech přichází v úvahu též náhrada nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy majitele, které souvisí se ztrátou „zvířecího přítele“ či s jeho trvalým poraněním. Náhradu škody doporučujme řešit se stranou "pachatele" ihned, nejlépe dohodou. Pokud však dohoda není možná, je vhodné se nároků domáhat soudní cestou nebo v rámci přestukového řízení. Právník vám v této nelehké situaci s pomůže, je připraven věcí vyřešit za vás a vy se můžete věnovat péči o zraněného psa.

Majitelé zvířat běžně využívají zvířecí hotely, případně si najímají agentury zaměřené na hlídání zvířat. Rozšířeny jsou zejména psí hotely a služby na hlídání psů. ne vždy je předem řešeno kdy a v jakém rozsahu nese odpovědnost za psa ubytovaného v hotelu majitel, a kdy provozovatel psího hotelu či služby na hlídání. Může se stát, že hlídaný či ubytovaný pes způsobí škodu na majetku nebo pokouše jiného psa. V psím hotelu, při venčení či při jiné aktivitě se psem může také dojít přes veškerou opatrnost a péči ke zranění vašeho psa. Vznikají otázky, kdo je odpovědný za psa v psím hotelu nebo za psa, který je v dočasné péči jiné osoby, případně jaká bude výše náhrady škody za zranění psa, nebo náhrada škody za majetek poškozený psem. Doporučujeme uzavřít s provozovatelem psího hotelu či služby na hlídání písemnou „smlouvu o ubytování zvířete“, nebo "smlouvu o hlídání psa", která by měla pamatovat právě na nepříjemné situace myslet. S přípravou takové smlouvy vám může právník pomoci, případně můžeme konzultovat předloženou smlouvu. Majitelům zvířat doporučujemě mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem. V naší advokátní kanceláři vám poradíme, co v případě zranění vašeho psa dělat, aby byla způsobená škoda či újma spravedlivě nahrazena, případně vám pomůžeme vyřešit následky toho, že váš pes způsobil ěhěm pobytu v psím hotelu škodu na majetku nebo pokousal jiného psa.

Otázka „Co dělat, když můj pes pokousal člověka?“ by neměla směřovat jen na lékaře či veterináře, ale též na právníka. Pokousání člověka psem se totiž projeví nejen v rovině zdravotní, ale též v rovině právní. Za psa je odpovědný vždy jeho majitel. A to i v případě, že pes uprchl, zatoulal se, dokonce i pokud ho venčila jiná osoba – ta je pak odpovědná společně s majitelem. V závažnějších případech poškození zdraví může být napadení psem trestným činem ublížení na zdraví, spíše se však bude jednat o přestupek. Majitel psa je ze zákona povinen zaplatit poškozené osobě odškodné. Jedná se zejména o bolestné, v horším případě i odškodné za trvalé následky související s ublížením na zdraví. Výše odškodnění při pokousání psem se určuje podle závažnosti a intenzity zranění člověka. Dále je potřeba uhradit náklady spojené s péčí o zdraví (nejčastěji zdravotní pojišťovně), a také případnou škodu způsobenou na věcech poškozeného. A co dělat, pokud se sami stanete obětí útoku něčího agresivního psa nebo je pes proti vám majitelem poštván? V první řadě je důležité ihned zjistit jméno majitele, případně zavolat státní Policii, která by vám s vaší situací na místě měla pomoci. Pokousaná či jinak zraněná osoba pak má právo, aby majitel útočícího psa odškodnil veškerou způsobenou škodu, proto je nutné vědět, na koho se obrátit. Vždy je vhodné se s druhou osobu pokusit nejprve domluvit. Pokud není domluva možná, lze se odškodnění domáhat u soudu - tzv. žalobou na náhradu škody. Právník vám poradí, co po útoku psa dělat a pomůže vám s uplatněním vašich nároků na odškodní za pokousání psem.